VŠE JE MARNOST – A CO MŮŽE BÝT MARNĚJŠÍ NEŽ ŠPERKY?

Mýdlo, prach a humus spojují kovové části prstenů a dotvářejí jejich finální tvar. Nošení a dotýkání se prstenů vede k postupnému rozpadu těchto křehkých materiálů a odhaluje pod nimi obyčejný bronz. Odpadní či vedlejší produkty našeho každodenního života se zde stávají součástí šperků a vracejí se k nám jako klenoty, které zdobí naše tělo, aby se zase za čas obrátily v prach. Tuto sérii čtyř bronzových prstenů rozšiřuje kolekce prstenů ve stříbře se surovými křemeny.

Práce je inspirovaná jedním z centrálních témat barokního pohledu na svět, poselstvím vyjadřovaném v barokních obrazech, tzv. Vanitas, kde se krása a estetické potěšení mísí s vědomím nekonečného rozpadu a smrti. Šperk vytvořený z pomíjivých a křehkých materiálů získává sentimentální hodnotu, protože nošením je urychlován jeho rozpad. Svým spojením s tělem nositele má potenciál důrazně odkazovat na jeho křehkost a konečnost. Kromě toho, nestabilita a křehkost šperku naznačuje marnost všech opulentních, drahocenných a krásných klenotů a poukazuje k marné touze je vlastnit. Protože „vše je marnost, a co je marnější než šperky?“

ALL IS VANITY – AND WHAT COULD BE VAINER THEN JEWELLERY?

The series of rings called “All is vanity, and what could be vainer than jewellery” is inspired by one of the most cantered topics of baroque’s worldview, so called “Vanitas”, which is symbolized in many baroque paintings. “Vanitas” is described as beauty and aesthetic pleasure penetrated by awareness about incessant disintegration and death.

I deal with the fragility and process of disintegration of jewellery in my work. I created a series of rings, which will once fall apart, if they are worn. They are slowly changing, as the time  is passing. The rings are composed of metal parts and raw semiprecious stones, which are held together only by soap sheets. Fragility and ephemerality in general confront us with the question of senescence and death. That is the reason why I use soap – it is closely related to human body a symbolizes a futile struggle with physical decay. As every such artwork, ephemeral jewellery too can raise the question regarding to the human finiteness. However, by the tight connection with the body, such jewellery has a potential all the more emphatically to refer to the fragility and finiteness of the human body. They gain truly sentimental value, because wearing such jewellery only accelerates its decomposition process

The contrast of density and value of used materials is important. Rings through atypical interconnection of materials, usually used for a traditional jewelry making (metals and minerals), with fragile and ephemeral materials, are glorifying freedom of expression in contemporary approach to jewellery.